O Thanagor...
WoW Arthas My Son Soundtrack (LYRICS)
An Karanir Thanagor,
Mor Ok Angalor.
Mor Ok Gorum
Palahm Raval.
Ro-mun A'l Ga
Ballog A'l Enthu
Korok Na Boda...
Stiskl rty a sklonil hlavu, když zapnul svému pánu na boku poslední přezku dokonalého pancíře zdobeného mocnými elfími runami. Narovnal se, aby mu mohl připnout chrániče ramen a stále mlčel, zatímco králův hlas se nesl vznešeným klenutým sálem chráněným mnoha kouzly. Jeho jižní stěna se otvírala v nádherném výhledu mezi sloupy, který odhaloval mořský průliv oddělující ostrov Quel'Danas a pevninu Quel'Thalas. Tam v dálce zlatě zářily věže Silvermoon a mezi nimi nejvýše Sunfury, kde sídlil Grand Magistr.
"Přistup blíž, Tel'kore. Neklekej si. Na projevy poníženosti bude spousta času později."
Mladý zlatovlasý elf s lukem přes rameno váhavě přistoupil blíž ke Slunečnímu králi, rozhlédl se, jako by očima hledal pomoc u dvou elfů, kteří jeho pána a vládce odívali do válečné zbroje.
Theraldisův pohled se za zády krále setkal s Rommathovým.
Nikdy by ho nenapadlo, že si tohle pomyslí... ale poslední dobou Anasteriana opouštělo zdraví. Záře jeho očí a teplo sálající z jeho rukou jako by pohasínaly. Zdál se mu... zranitelný. I teď, v dechberoucí zbroji rodu Sunstriderů, kdysi nepřemožitelný válečník z dob trolích válek... a stále ještě nepřekonatelně mocný mág, který v čele Synodu Stříbrného Kruhu vedl elfy již třetí tisíciletí.
Myslí teď Rommath na to samé?
Král umírá.
Rommath mlčel a mračil se víc, než obvykle, zatímco držel v rukou předlouhé královy vlasy, připomínající stříbrný závoj. Na chvilku pohledem spoutal ten Theraldisův, pak se zadíval opět před krále, kde stál onen mladý hraničář.
Theraldis obešel krále, aby mu připnul druhý náramenník.
"Můj králi, nepřítel prolomil první Měsíční bránu. Je neúnavný, nezastavitelný, nezpomalí ho ztráta krve nebo končetin. To vojsko se sestává z nemrtvých a někteří jsou naši vlastní, které jsme ztratili v bitvě o První Bránu... jiní jsou seschlí, mrtví snad desítky let. Jdou s ním i obrovské zrůdy podobné ogrům, sešité z mnoha těl, a pak cosi, co generálka Windrunner nazvala aqir... a létající stvůry, které připomínají oživlé sochy."
"Kdo je vede?" král Anasterian stál nehnutě na místě a ačkoli upíral zářící modré oči na mladíka, jako by jeho mysl putovala kdesi daleko.
"Bílovlasý a podle všeho zatím živý rytíř na kostlivém koni. Princ Arthas Menethil, můj králi. Má mocný runový meč, který září, když zabíjí. Zdá se, že pověst o vraždě jeho otce... nebyla lživá, jak jsme věřili. Zdá se, že puch provázející jeho armádu... i obrazy hrůzy, které se tam naskýtají, mu slouží jen k pobavení, nedusí ho, jako nás. Jsou s ním i další živí lidé v temných kápích, kteří reanimují padlé a přidávají je k jeho silám. Má masové pluhy, katapulty, obléhací věže a beranidla."
"A to má být lidský paladin a šampión světla. Nic dobrého od lidí nikdy nevzešlo," královy oči stále jako by se toulaly někde na obzoru směrem k jihu.
Theraldis zatnul zuby a přehodil svému králi přes ramena karmínový plášť se znakem Quel'Thalas. Rommath vzápětí upravil monarchovy bělostné vlasy, které mu nyní padaly téměř po kotníky.
"Pohybují se jako hmyzí roj, který vede jedna mysl, Veličenstvo. Požírají mrtvé, co jsou moc neúplní na to, aby bojovali dál. Také ostatky padlých používají jako munici do katapultů. Naše šípy jim nedokázaly udělat téměř nic, proto generálka doufá, že pokud budou magistři vědět, proti čemu je třeba se připravit, budou úspěšnější, než jednotky hraničářů. Nezastavilo je ani odpálení mostu přes Elrendar," zaváhal a odmlčel se.
"Jsou jako jed a mor ničící samotnou zemi," promluvil náhle Anasterian, jako by viděl víc, než mohl kdokoli z přítomných tušit.
"Ano, můj králi. Samotný kámen a země umírá v jejich stopách... krajinou se za nimi táhne černofialová brázda, která se nepodobá ničím tomu, co zbylo za války po dračím ohni. Ale ani draci nedokázali proniknout Ban'dinoriel. My obstojíme! Vytrváme a nezklameme-"
"To není vše, co vzkázala, že?" král odtrhl konečně oči od obzoru na konci sloupového sálu a zadíval se na Tel'kora.
Elf byl hodně mladý, dost na to, aby nechal na okamžik problesknout svými hezkými rysy znepokojení a nevůli. Jako by nestačilo, že ho Sylvanas poslala pryč z boje, kde se chtěl prokázat! Teď si připadal, jako by byl králem zkoušen. Jako by mu viděl až do hloubi duše. Před těma očima se nedalo ukrýt, ani když jste sklonili zrak.
"Můj králi, generálka má za to, že znají magii strážící brány. Že je mezi námi zrádce," dostal ze sebe nakonec.
Anasterian pomalu zavřel oči a natáhl ruce do stran.
Rommath přistoupil, poklekl a vložil mu do levice magickou hůl s mocným a třpytícím se krystalem. Theraldis se přiblížil z druhé strany s prastarým mečem, zatím skrytým v jeho rudozlaté pochvě. Poklekl před králem a zvedl meč oběma rukama nad svou skloněnou hlavu. Anasterianova štíhlá ruka sevřela vyřezávanou zlatou hůl, zhluboka se nadechl a opět se zadíval na mladého hraničáře.
"Tel'kore, jdi a odpočiň si, posilni se. Tvůj luk bude v boji potřeba. Hlaš se Thalorienu Dawnseekerovi u brány na Sluneční Plošinu," řekl a gestem pravé ruky chlapce odeslal pryč. Pak sklonil pohled ke klečícímu Theraldisovi a zadíval se na meč.
"Felo'melorn," zašeptal téměř smutně a chopil se jílce. "Dath'Remarova čepel můj rod nikdy nezklamala."
Sestoupil těch pár schodů níž a oslovil oba mágy, aniž by se k nim ohlédl. Stále sledoval to zářící město za třpytivým pásem mořské hladiny.
Silvermoon, klenot severu.
"Nepřítel nejen zná magii strážící brány. Má krystaly klíče Tří Měsíců. Theraldisi, jdi a informuj Synod, že budou muset invokovat a udržet Ban'dinoriel sami. Za každou cenu. Město nesmí padnout. Rommathe, vyhledej Belo'vira, tlumoč mu vše, co jsi zde slyšel. Ať shromáždí děti a ženy. V přístavu kotví tři lodě, připravte je na cestu do Hinterlands, s Pánem Quel'Danil a Wildhammery budou v bezpečí. Dostaňte co nejvíc bojeschopných na Quel'Danas. Kdyby se stalo nemyslitelné a Ban'dinoriel selhal, postavíme se na poslední odpor zde, poblíž Sluneční studny, kde jsme nejsilnější."
Oba magistři se poklonili, Theraldis okamžitě vykročil směrem k Sluneční plošině a Studni.
"Rommathe," králova slova zastavila černovlasého magistra, který byl na odchodu, aby seslal teleport mimo chráněnou místnost. Pomalu se otočil k monarchovi.
"Můj králi," zadíval se na Anasteriana trochu nejistě a ten uvážlivě kývl.
"Generálka Windrunner padla. Važte, před kým budete pronášet důležitá slova. Varujte o zrádci i Grand Magistra," král mu pokynul rukou s mocným mečem a vykročil směrem k Terase Magistrů.
Rommath se otřásl, jako by mu na srdce sáhla ledová ruka. Znovu se poklonil, pospíšil do zahrad, a pak v záblesku světla zmizel pryč.
(Volný překlad textu písně z obecné řeči lidí)
Nechť dlouho žije král,
kéž vládne... navěky.
Kéž ho jeho síla
nikdy neopustí.
První v bitvě
poslední na ústupu.
I ve smrti...