FANDOM


1521427-gilneas

Worgeni. Spousta z vás je určitě zná jako občany Gilneasu, kteří se během Kataklyzmy proměnili v zuřivé bestie. Ale znáte skutečný příběh Kletby, která zasáhla tolik životů?

Příběh worgení kletbyEditovat

Goldrinn a EluneEditovat

Před deseti tisíci lety zmítala Azerothem Válka Prastarých, která skončila Rozdělením světa. I když válka nakonec dopadla vítězně pro obyvatele Azerothu, v žádném případě se neobešla bez obětí. I pokud pomineme téměř úplné zničení světa a gigantické ztráty na životech. Ve válce padlo mnoho nočních elfů, lesních strážců, ale také Prastarých, které elfové uctívali. Mezi nimi byl i vlčí Prastarý Goldrinn (taury zvaný Lo'Gosh), jehož zuřivost na bojišti byla legendární. Kvůli ní však upadl v nemilost u měsíční bohyně Elune. Goldrinnův hněv, nespoutatelná síla a divokost v ní právem vzbuzovaly obavy. Pokoušela se zkrotit divokého Prastarého, ale bez účinku, neboť Goldrinn zastupoval divokost a nepoddajnost, aspekty přírody příliš důležité na to, aby je i samotná Elune dokázala spoutat. Ale ani neuvěřitelná síla mocného vlka nezabránila v jeho smrti.

Lo'gosh

Divoká Forma (Pack Form)Editovat

Brzy po Válce Prastarých začal arcidruid Malfurion Stormrage vyučovat ostatní druidy v tom, jak se proměňovat ve zvířata a propůjčovat si tak jejich schopnosti. Mezi těmito druidy se ale objevila malá skupina, která na sebe vzala aspekt samotného padlého Goldrinna a vytvořila tak formu, kterou nazývali Divoká forma. S pomocí aspektu Goldrinna se dokázali proměnit ve vlky, silné a nespoutané, přesně takové, jaký byl vlčí Prastarý. Jenže tato forma měla velký nedostatek. Nespoutanost Goldrinna se rychle projevila a Divoká forma byla vysoce nestabilní, špatně se ovládala a bylo téměř nemožné zkrotit vlka v sobě tak, aby dělal přesně to, co druid chtěl. Malfurion ji proto zakázal jako nebezpečnou formu a její použití bylo velmi tvrdě trestáno, pokud se druidé nevytrestali sami šílenstvím a nemožností se vrátit zpět do své původní podoby.

Válka SatyraEditovat

200px-Xavius TCG2

Azshařin dvorní čaroděj Xavius dokázal přežít Rozdělení světa tak, že se spolu se svými následovníky nechal proměnit v démonické satyry. Ti po konci Války Prastarých obsadili lesy na zbytcích původního Kalimdoru, kde dál spolupracovali s Legií. Jejich počty rychle rostly a nakonec se z nich stala vážná hrozba. Vypukla Válka satyra. Satyři společně se zbytky Legie terorizovali lesy a to noční elfové nemohli trpět. Velmi významnou silou v této válce byli Malfurionovi druidé. Nicméně i přes jejich snahu ztráty nočních elfů byly mnohem větší, než kdokoli z nich chtěl.

Ralaar FangfireEditovat

Ralaar Fangfire zpsafa2bb62

Jak Válka Satyra pokračovala, elfové se stávali stále zoufalejšími. Dokonce i mezi druidy se našli tací, kteří hledali nové a nové způsoby, jak satyry porazit. Jeden z nich, mladý Ralaar Fangfire, při hledání narazil na Divokou formu. Viděl v ní perfektní zbraň proti satyrům, vždyť během Války Prastarých patřil Goldrinn k nejlepším válečníkům mezi Prastarými. Navrhl proto toto řešení Malfurionovi, ale ten okamžitě odmítl. Dobře věděl, co Divoká forma způsobila v minulosti a kolik kvůli ní ztratil přátel. Téměř všichni druidé, kteří formu použili, byli rychle pohlceni Goldrinnovým hněvem a zuřivostí a nikdy se nedokázali vrátit zpět. Ralaarovi však bylo jasné, jakou zbraň má přímo pod rukama, stačí ji jen zvednout a opravit, jako kdysi mocnou sekeru, která kvůli špatnému topůrku skončila v bahně. Pokud by dokázal Divokou formu zvládnout, satyři by neměli šanci.

Druidé SmečkyEditovat

Ralaar and Arvell

Ralaar nebyl ve své honbě za Divokou formou sám. Víc druidů bylo přesvědčeno, že Divoká forma může přinést zvrat ve válce proti satyrům, hlavně Ralaarův nejlepší přítel Arvell a Arvellova láska, kněžka Belysra. Společně vytvořili první Druidy Smečky, kteří už jenom svým vznikem porušili Malfurionův zákaz. Druidé Smečky strávili mnoho času pokusy o ovládnutí problematické formy a nakonec se jim i podařilo na krátký čas bezchybně zvládat Goldrinnův hněv.

Během jednoho útoků satyrů se projevila strašlivá moc Divoké formy. Druidé Smečky byli obklíčeni satyry a odsouzeni k téměř jisté smrti, když se Ralaar, Arvell a mnoho dalších odhodlalo použít Divokou formu. Následky byly strašlivé. Dokázali se sice probojovat ze smrtícího sevření satyrů a roztrhat je na kusy, ale nedokázali rozeznat přítele od nepřítele a se stejnou zuřivostí zabíjeli satyry i elfy. Naštěstí se na místo včas dostal rozlícený Malfurion, který dokázal vrátit divoké druidy zpět do jejich podob. Malfurion zuřil, neboť porušili jeho zákaz. Rozhodl se ale dát zbloudilým ovcím ještě jednu šanci: Vzdají se Divoké formy a nikdy se k ní nevrátí a mohou odejít bez trestu. Arvell, který viděl, co forma umí a v záchvatu sebeobvinění přísahal svému mistrovi, že se už nikdy ve vlka nepromění.

World of Warcraft Curse of the Worgen Textless

Tentokrát to však byla Belysra, která udržela Druidy Smečky nad vodou. Když se jí zhroucený Arvell přiznal a litoval svého rozhodnutí, Belysra oponovala. Podle ní nebyla Divoká forma zlá, vždyť jen díky ní nepřišla o svoji lásku. Pokud by Divokou formu Malfurion nezavrhl, mohla být válka se satyry už dávno u konce. Proto povzbudila Ralaara i Arvella, aby ve zkoumání Divoké formy pokračovali. Ralaar souhlasil, ale Arvell pamatoval na svou přísahu Malfurionovi. To vedlo k jeho smrti, když se jednou s Ralaarem dostali opět do průšvihu. Ralaar, teď už dost zběhlý na to, aby se dokázal udržet příčetný na dost dlouho i v Divoké formě, dokázal uprchnout. Arvell ale Divokou formu odmítl. Ralaar se snažil svého přítele zachránit, ale přesila satyrů ho k němu nepustila a i když oba dělali co mohli, Arvell padl, věren své přísaze.

Kosa EluneEditovat

Belysrascythe

Ralaar i Belysra byli Arvellovou smrtí zdrcení. Otevřeně se postavili proti Malfurionovi, protože "pokud by nebylo jeho šíleného zákazu, Arvell mohl ještě žít." Ralaar uznal, že Divoká forma sama o sobě nemohla být kontrolována sebemocnějším druidem, ale to neznamenalo, že měl Malfurion pravdu. Společně s Belysrou narazili na něco, co mohla být odpověď na jejich hledání. Podle legend se během Války Prastarých pokoušela Elune zkrotit Goldrinna. Pokud legenda nelhala, bylo možné ukout artefakt, který by dokázal zkrotit nezvladatelná srdce Druidů Smečky a ovládnout tak Divokou formu. Belysra tak stvořila hůl s esencí Elune a Ralaar sehnal jeden z Goldrinnových tesáků. Společně stvořili Kosu Elune, která měla být klíčem k dokonalosti Divoké smečky.

Alfa Prime a Druidé KosyEditovat

Warcraft worgen s origin by a flury-d4cfvjq

Nikdo ale nečekal to, co se stalo potom. Ralaar i Belysra byli perfektně připraveni na rituál, který měl Druidy Smečky vyvést z bloudění. Belysra nechala Kosu požehnat od Elune a následně použila její moc na Ralaara, který se mezitím proměnil do Divoké formy. Oba čekali, že divoký vlk zkrotne a stane se zbraní proti satyrům, místo toho se ale Ralaarovo tělo začalo měnit. Transformovalo se do podoby napůl elfa a napůl mohutného vlka. V jednom těle se sešla moc Elune a hněv Goldrinna, který teď už Ralaar dokázal ovládat. Dokonce mohl mluvit a myslet, nedokázal se však proměnit nazpět. V ten okamžik zavrhl své jméno a začal si říkat Alfa Prime.

Alfa Prime i Belysra byli potěšeni nečekaným výsledkem a rychle nabídli lék ostatním Druidům Smečky, čímž se z nich stali Druidé Kosy - první worgeni.

Netrvalo dlouho a Druidé Kosy dostali příležitost své nově nabyté schopnosti otestovat v praxi. Během jednoho útoku nočních elfů na základnu satyrů vtrhli worgeni do boje po boku elfů a s nevídanou zuřivostí trhali satyry na kusy, stejně jako kdysi Goldrinn. Elfy však překvapil fakt, že na ně worgeni neútočili, že zabíjeli výhradně satyry. Belysra i Ralaar byli spokojení s tím, čeho dosáhli. Druidé Kosy se ukázali být mocným spojencem ve válce proti satyrům, téměř nedocenitelným. Válka se začala chýlit ke konci.

Vznik Cenariova KruhuEditovat

RagingWorgen

Satyrové nedokázali novým spolubojovníkům elfů dlouho vzdorovat a před jejich tesáky a drápy rychle ustupovali. Nakonec je elfové a worgeni společně rozdrtili a hrozba satyrů se na dlouhou dobu ztratila. Jenže vrozená zuřivost worgenů nemohla být udržena na uzdě. Jakmile se elfové zbavili satyrů, obrátil se Alfa Prime proti shan'do Malfurionovi a pokusil se ho společně se svými worgeny zabít jako pomstu za Arvellovu smrt. Belysra mohla jen bezmocně hledět, jak se její výtvor otáčí a propadá zuřivosti. Malfuriona zachránila jen pohotová reakce elfů, kteří se vrhli svému mistrovi na pomoc. Worgeni se tedy vrhli na ně. Přestože se podařilo elfům Druidy Kosy zahnat, ti, kteří byli během útoku pokousáni, brzy propadli šílenství a proměnili se samy ve worgeny, tentokrát už bez svobodné vůle.

Malfurion se z této příhody poučil, že mladé druidy je třeba vést, aby nemuseli zbytečně riskovat s nebezpečnými experimenty. Po zvážení s polobohem Cenariem se rozhodl založit Cenariův Kruh, organizaci, která by dávala všem druidům směr a cíl a naučila je vše, co je třeba, ale ani o kus víc. Cílem Kruhu bylo zajistit, aby se už nikdy neopakoval případ Druidů Smečky-Kosy. Zároveň se také snaží o to, aby bylo umění druidismu předáváno dál, z generace na generaci. Cenariův Kruh tuto ideu drží dodnes.

Vyhnání worgenůEditovat

16716 900x1350

Prvním úkolem Kruhu bylo vypořádat se s worgeny. K Malfurionově velkému překvapení jim nabídla pomoc samotná Belysra, kterou zmítaly výčitky svědomí za to, co vypustila. Prozradila druidům, jak stvořila worgeny s pomocí Kosy Elune. Jak se později ukázalo, Kosa Elune měla dostatečnou moc, aby Ralaarovu smečku dokázala pohltit a vyhnat ji do Smaragdového snu, kde by byli worgeni neškodní pro vnější svět. Pomocí léčky vylákala Belysra worgeny ke stromu, u kterého padl kdysi Arvell. Jakmile ale worgeni dorazili, aby dostali Malfuriona, kterého jim kněžka slíbila, Belysra dala Kosu Malfurionovi, aby mohl uskutečnit svůj plán. Malfurion Kosou rozetnul hranici mezi realitou a Snem a vyslal tak worgeny do snu, pod velký strom Dalar'nir, který měl moc utišit srdce všech bestií, i worgenů. Pod jeho korunou worgeni usnuli tvrdým spánkem, ze kterého se už nikdy neměli probudit.

Kde se vzali worgeni v...Editovat

...Silverpinském lese?Editovat

Přeběhla milénia a v Dalaranu se tehdejší mág jménem Ur dozvěděl starou elfskou legendu o worgenech. Přišel s různými teoriemi, jak je povolat zpět do Azerothu, ale v praxi je nikdy nevyzkoušel. Tvrdil, že pocházejí z nebezpečného a zrádného světa, kde nikdo není v bezpečí.

Když byl Dalaran zničen Pohromou, uprchl z něj arcimág jménem Arugal. Mnoho s sebou neměl, ale dokázal zachránit jednu z Urových knih na téma worgeni. V hradu Shadowfang v Silverpinském lese našel nové útočiště. Správce hradu, baron Silverlaine, mu umožnil provádět své experimenty. Baron Silverlaine na něj také naléhal, aby přivolal do Azerothu worgeny, kteří by mohli úžasnou zbraní proti Pohromě. Arugal se dal do práce a první testy nesly úspěch. Přivolaní worgeni se sice hned vrhli na nemrtvé, ale jakmile bylo jejich krvavé dílo dokončeno, obrátili se na své "pány". Z celého hradu ušetřili jen Arugala, kterého pocit viny dohnal k šílenství. Obklopil se worgeny, které nazýval svými dětmi a uzavřel se v nejvyšší věž Shadowfangu. Ušetřena nezůstala ani vesnice Pyrewood, ležící pod hradem, neboť Arugal seslal na její obyvatele worgení kletbu, takže jsou ve dne lidmi, ale v noci se mění ve worgeny.

Shadowfang Keep2

...Duskwoodu?Editovat

Když se Velinde Starsong, která měla v držení Kosu Elune, doslechla o Arugalovi a jeho řádění, považovala za svoji povinnost ho zastavit. Odplula proto na východ. Když však projížděla Duskwoodem, který byl tehdy ještě příjemným zeleným lesem, zmizela a spolu s ní i Kosa Elune.

Kvůli této pověsti, která prolétla okolím jako blesk, vyjeli z Karazhanu Černí jezdci, aby onu Kosu nalezli. Příjezd jezdců ale způsobil mnoho neštěstí, především proměnu zeleného lesa v dnešní Duskwood. Během svého hledání zmasakrovali nejednu rodinu a farmu, ale Kosu nenalezli.

Nalezl ji někdo jiný: horník přezdívaný Jitters (Nervóza). Během kopání v dole uviděl něco, co se zalesklo. Vytáhl to na světlo lamp a spatřil, že drží v ruce Kosu. Nějak s její pomocí dokázal otevřít portál do Smaragdového snu. Worgeni okamžitě zaplavili důl, ale Jitters dokázal uprchnout a pronásledován výčitkami svědomí se už nikdy nevrátil do civilizace.

...Grizzly Hills?Editovat

Bloodmoon Isle

Králi lichů samozřejmě nemohly uniknout akce, které páchal v Silverpinu Arugal a jakmile se dozvěděl, že jej zabili nějací dobrodruhové, vyslal své posly, aby vyzvedli jeho tělo z hrobu poblíž Pyrewoodu a dovezli ho do Northrendu. Tam jej oživili ve jménu Pohromy. Arugal se usídlil na ostrově Bloodmoon poblíž Medvědích kopců, odkud řídil své nové síly. Založil Vlčí kult, který měl dát obyčejným trapérům z blízkých vesnic naději na obranu před Pohromou, ale ve skutečnosti sloužili Pohromě tak, že vytvořili překážku pro síly Aliance i Hordy.

Vlčí kult se rychle šířil napříč Medvědími kopci, jeden muž jménem Mikhail však vše prohlédl a pochopil. Kult ho sice odstranil, ale Mikhailovi se podařilo vše zapsat do svého deníku. Dobrodruzi, kteří deník nalezli, podle něj našli i slepou věštkyni Ruunu a Mikhailovu dceru Sashu na cestě za pomstou a hledáním své mladší sestry Anyy. S pomocí dobrodruhů pak Sasha pronikla na vrchol věže, kde zastřelila Arugala a zasadila tím Vlčímu kultu takovou ránu, že Aliance ani Horda s nimi měli už jen minimální problémy.

KletbaEditovat

MGWorgen

Kletba worgenů nemá stejný původ jako jiné kletby, založené na stínu nebo woodoo. Stejně tak nemá za svůj hlavní cíl škodit. Je to boj o rovnováhu v těle nakaženého mezi kontrolou a hněvem, ve kterém vždy vítězí nespoutaný hněv. To všechno způsobuje šílenství kombinované s mocí, kterou Kletba přináší. Moc Elune a hněv Goldrinna v jednom těle rychle zbaví příčetnosti každého druida dost šíleného na to, aby s Divokou formou experimentoval. Worgeni jsou esencí hněvu a proto není divu, že Kletba worgenů má velmi mnoho obětí i mezi těmi, kteří prokleti nebo chcete-li nakaženi nebyli.

PříznakyEditovat

Hlavním příznakem Kletby je transformace těla nakaženého na mohutného humanoidního vlka, chodícího po dvou ale běhajícího po čtyřech. Většinou z něj nezůstává nic, co by alespoň vzdáleně připomínalo elfa nebo člověka, jímž byl worgen dřív. Worgena po fyzické stránce samozřejmě poznáte na první pohled, Kletba jim totiž znemožňuje vrátit se zpět do své současné podoby. Kletba ale také zasahuje mysl a to je ta nebezpečnější část Kletby. Každý worgen je vysoce agresivní a s nebývalou zuřivostí se vrhá na vše, co vidí, s výjimkou ostatních worgenů. Neustále jimi zmítá zuřivé šílenství, touha po krvi a myšlenky na to, jak svou kořist co nejbrutálněji roztrhat.

Způsoby nakaženíEditovat

Worgení kletba je unikátní především tím, že se nešíří jako normální kletby. Ani sebemocnější černokněžník nemá dost kapacity na to, aby vás touto Kletbou proklel. Místo toho jsou jiné, mnohem děsivější způsoby, jak se nakazit Kletbou a stát se tak dravým a brutálním polozvířetem.

J9C462YXIV5Q1301446892612

PokousáníEditovat

Bezpochyby tím známějším způsobem je pokousání. Pokud worgen pokouše, ale nezabije svoji oběť, proces proměny je velmi rychlý. Velmi často stačí pouhých pár hodin, aby Kletba zasáhla mysl a ovládla tak celé tělo. Pokousané místo se ze začátku tváří jako normální kousnutí, které časem začne trochu svědit. Svědění přechází v posledním stadiu v ostrou bolest, rána nabírá modrofialovou barvu a začíná okolo ní růst hustá srst, která se může ale nemusí shodovat jak s barvou vlasů/vousů nakaženého, tak s výslednou barvou worgena.

Worgenova krevEditovat

Gilneas-cathredral-when-worgen-attack

Ne všichni se ale stávají worgeny nedobrovolně. Někteří blázni se rozhodli stát se worgeny ze své svobodné vůle. Nechce se jim ale nechat se pokousat od worgena, jelikož je to proces zaprvé bolestivý a zadruhé není jisté, zda ho adept na worgenství přežije. Místo toho je tu alternativní cesta: vypití worgenovi krve. Tím se Kletba dostane také do těla, zasáhne mozek a způsobí ztrátu příčetnosti a změnu v divokého worgena. Naštěstí se podobných lidí najde jen málo, většina worgeny zabíjí na potkání. Nebo obráceně.

Vedlejší účinky KletbyEditovat

250px-CurseWorgen4CoverSample

I když Kletba samotná je původně vedlejším účinkem, sama jeden takový má. Z důvodů neznámých nemohou být jedinci zasažení Kletbou vzkříšeni. Získávají tak imunitu vůči Pohromě a jejímu Moru nesmrti, což by z worgenů dělalo skvělé vojáky proti Králi Lichů, tedy pokud by byli zvladatelní. A to nejsou, přesto z worgenů, kteří dnes bloudí lesy Silverpinu, mají Opuštění oprávněný strach, protože i když je worgeni nemohou nakazit, ty, které zabijí, už žádný nekromant nedokáže vrátit zpět. Třebaže Kletba neúčinkuje na nemrtvé, zábrana ve vzkříšení platí stále. Nemrtvý zabitý worgenem se stává mrtvým a tento stav nelze změnit.

Další zajímavá věc je ta, že worgeni nestárnou. Jakmile se jednou nakazí, zůstávají nezasaženi zubem času až do smrti. Nikdo však neví, čím to je, nejlogičtější vysvětlení ale spočívá v tom, že kletba byla vytvořena pro nesmrtelné noční elfy a proto jde o další vedlejší účinek Kletby. Nakažený prostě vedle divokého zvířete přijme i kus nočního elfa, který mu dodává nesmrtelnost nebo přinejmenším velmi prodloužený život.